Zmysluplné vzťahy

Michal Bartoš

Terapeut, autor, vizionár. Spoluautor knih Smysluplné vztahy a Zrozeni k propojení, online programů Zrozeni k propojení a Zrozeni k hojnosti.
Více než 24 let jsem zasvětil firemní komunikaci a vztahům ve firmách. V průběhu času jsem se při práci s firemní klientelou začal věnovat vztahovým terapiím a publikační činnosti. S mojí ženou jsme napsali úspěšné knihy Smysluplné vztahy a Zrozeni k propojení, vytvořili transformační online programy Zrozeni k propojení, Zrozeni k hojnosti a další projekty. Vztahy jsou častým tématem mých klientů, stejně jako smysl, sebevědomí, sebehodnota a sebepoznání.

Ve své terapeutické práci jdu vždy do maximální možné hloubky, kterou klientův proces umožňuje. To mohu mimo jiné i díky tomu, že se mi na mé vlastní cestě podařilo vystoupit z některých vzorců, které nás jako lidstvo v současné době svazují (limity rodových linií, různá kolektivní omezení, názorové systémy atd.).

Při práci používám jedinečnou konstelační techniku My Self-Connection i svoji schopnost načítat informace z morfických polí. Díky tomu mohu překročit limit standardních technik, jít rychle k podstatě a v neposlední řadě vnímat témata v širších souvislostech.

Díky své vlastní cestě integrace k celistvosti vnímám, vidím a cítím více, než jsem si byl kdy schopen představit a dokážu tak pracovat s hlubinnými procesy našeho podvědomí. Není v tom nic mystického, naopak je to velmi přirozený proces Života, který je v možnostech každého jednotlivce.

Na cestě k rovnováze a celistvosti člověka se nebojím bořit a posouvat limity kolektivních přesvědčení u sebe, ani u těch, kteří jsou již připraveni jít více do hloubky sama sebe. Tedy vnímat a rozlišovat myšlenky od skutečných vědomých pocitů a svých potřeb. 

Mimo to jsem manžel, rodič, podnikatel, cestovatel, zajímají mě filozofické, psychologické a duchovní směry. S mojí skvělou ženou vychováváme naše děti.

Michaela Bartošová

Když porovnám svůj život s tím, jaký byl třeba před patnácti lety, troufám si napsat, že dnes žiji úplně jinak. Můj životní styl, názory, projev, vztahy, to všechno se změnilo. Není to o tom, že bych se přeměnila v jinou osobu. Naopak, dnes jsem tím, kým jsem byla po celou dobu. A odměnou je můj dobrý pocit z vlastního každodenního života. 

Nebylo tomu tak vždy. Tomuto životnímu pocitu předcházela dlouhá cesta.

Značné období mého života provázel pocit neúspěchu. V práci, ve vztazích. Vždy jsem do všeho šla s plným nasazením a důvěrou, že teď to určitě dopadne. Když se situace opakovala v mém druhém manželství, došla jsem k tomu, že už toho mám dost. Chtěla jsem změnu, chtěla jsem víc a odmítala jsem přistoupit na to, co bylo standardem v mém okolí – nějak tak spolu být, když už jsme se vzali, dělat kompromisy, zavírat oči a zatínat zuby. Chtěla jsem na to přijít, proč se mi nedaří, a byla jsem ochotná pro to něco udělat. Začala jsem navštěvovat kurzy osobního rozvoje.

Vyzkoušela jsem hodně metod, a když jsem našla ty, které mi skutečně přinášely výsledky, začala jsem je studovat. Bavilo mě to. Cítila jsem se poprvé na svém místě. Začala jsem objevovat souvislosti a díky tomu více chápat svůj život. Nikdy jsem neměla v úmyslu živit se touto činností, ale chtěla jsem jít do hloubky.

Zpočátku jsem myslela, že změna, kterou procházím, bude pozitivní i pro naše manželství.
Měli jsme spolu dvě děti a já chtěla touto cestou udělat vše pro to, abychom jako rodina zůstali dál. Otevřeně jsem mluvila o tom, že si uvědomuji, co jsem nedělala nejlépe, ale můj partner to vzal jako omluvu svého chování a trval na tom, že na jeho straně žádný problém není. Situace se zhoršovala a já došla do bodu, kdy jsem se rozhodla pro odchod ze vztahu, i když jsem byla těsně před porodem třetího dítěte. Právě při tomto těhotenství jsem v sobě začala cítit sílu ke skutečné změně. Už dříve jsem pochopila, že mým hlavním problémem je správně vybrat, kam svou energii směřuji.

Očekávala jsem od druhých to, co mi nejsou schopni dát. Snažila se předělat svět a stále dávala šanci vyschlým napajedlům. Díky mým dosavadním zkušenostem jsem měla strach, že nic lepšího není. Nastal čas to vše, co už jsem věděla, uvést do reality.

Našla jsem nám jiné bydlení a otec mých dětí se k tomu postavil tak, že jsem zůstala ze dne na den bez prostředků. Teď se mi hodily zkušenosti nabyté pětiletým studiem a tím, že jsem již poskytovala terapeutická sezení. V té době se také velmi prohloubila moje vrozená citlivost a já byla schopná ještě více vnímat „věci za oponou“. Výsledky mých sezení byly úspěšné, a i když jsem pracovala pouze na doporučení, zakrátko jsem měla dost klientů. Díky tomu jsem byla schopná dobře uživit sebe i tři děti. Práce mě bavila, přicházela mi inspirace, a tak jsem spoluvytvořila metodu My-SelfConnection. Jedná se o specifickou konstelační metodu. Má práce tak byla ještě efektivnější.
Příběhy ostatních mě vždy inspirovaly, bavilo mě přicházet na kořen věci a já byla vždy šťastná, když jejich životy začaly prosperovat.

Chtěla jsem svoji práci stále rozšiřovat. Začala jsem pořádat vlastní semináře a kurzy. Měla jsem více nápadů, než jsem měla možnost časově zrealizovat. Nebyla jsem schopná říct ne. Vyvrcholilo to v roce, kdy jsem vedla víkendový seminář skoro každý víkend, kdy byly děti u táty. Ve zbytku času jsem se naplno věnovala dětem. Byla jsem ráda, že okolí se daří, a nechtěla si přiznat, že mi ubývá sil. Signálů přibývalo a nakonec mi tělo vypovědělo službu.
Vrátilo mě to ve spirále k mému tématu upřednostňování okolí. Dříve to byli partneři a děti. Teď jsem upřednostnila prosperitu klientů. To mě přivedlo znovu k sobě.

Naučila jsem se také na tomto poli říkat ne. Znovu jsem si vzpomněla na svůj původní záměr, kvůli kterému jsem se vydala na tuto cestu. Totiž žít v partnerství, ve kterém budu moci být sama sebou a přitom cítit hluboké propojení.
I teď mi okolí říkalo, že je to nesmysl, že chci moc. Ve svém věku, se třemi dětmi, s tím, jak alternativní jsem. Já si naopak řekla, že už jsem dost stará na to, abych dělala pořád kompromisy. Na to už právě nemám čas – utrácet roky ve vztazích, v nichž to k ničemu nevede.

Zároveň jsem si uvědomila, že jsem žena a že nejsem stavěná na to, abych zajišťovala naši hojnost mužským způsobem. Už dlouho jsem si uvědomovala, že mi chybí vzory ženství, kterými bych se mohla inspirovat. Nezbývalo než se obrátit do sebe a nechat se v tomto vést svou přirozeností.
Objevila jsem v sobě zdroj ženské hojnosti, začala si tvořit pohodu a věnovat se hlavně tomu, co mi dělá skutečně dobře.

V této době jsem byla připravena potkat se s Michalem, a tak začala nová kapitola mého života. Poznala jsem úplně jiný druh vztahu než doposud. Najednou nic není problém, neexistují třecí plochy. Doplňujeme se. Ze začátku jsem tomu nemohla uvěřit. Pro své minulé partnery jsme nebyli dost, ale my dva do sebe prostě zapadáme.
Není to tak, že nemáme problémy. Jen k tomu oba přistupujeme jinak. Podporujeme se navzájem, zvedáme se, když jednomu z nás není dobře. A nejsme jediní. V současné době sleduji, že takových párů dnes přibývá. Párů, v nichž funguje skutečná spolupráce, která vytváří nové možnosti. Naše kniha je toho důkazem. Napsali jsme ji pro inspiraci všem, kterým současný stav vztahů v naší společnosti nevyhovuje, a hledají nové cesty.

Neveríme na kompromisy. Sme tu pre tých, ktorí sa chcú dostať k podstate.

Michaela a Michal, krásny deň vám obom prajem. ☺ Máte spoločné motto: Neveríme na kompromisy. Sme tu pre tých, ktorí sa chcú dostať k podstate. Jasne, zrozumiteľne a do hĺbky. Rada by som naň nadviazala otázkou. Kedy a ako ste sa spoznali? Čo vnímate vo vašom vzťahu ako výnimočné?

Michal: 

My jsme se poznali již v pokročilejším věku. To znamená, měli jsme za sebou svá předchozí manželství a každý i děti. Věděli jsme o sobě ze sociálních sítí, oba jsme v té době již publikovali. Já znal texty Míši, ona věděla o mých.

Míša se v té době rozhodla podpořit jednu svoji kamarádku, která je návrhářkou šperků. Míša sdílela na svém profilu řadu profesionálních fotografií a ke každé přidala příběh. Skrze tyto fotografie mě Míša zaujala jako žena. Její texty, které jsem znal, dostaly ještě jinou tvář:) Už tehdy jsme byli přáteli na Facebooku, tak jsem ji pozval na kávu. Pozvání přijala. Bylo to skvělé setkání, na kterém mi Míša mimo jiné povídala o svém víkendovém semináři, který tehdy chystala. Přišel mi velmi inspirativní, vnímal jsem spojitou energii. Přihlásil jsem se. Pak už měly věci rychlý spád…

Michaela:
Ano, náš vztah se vyvíjel velmi rychle. Když pominu fyzickou přitažlivost, tak ono to bylo a stále je jako „vrátit se domů“. Bylo velmi osvěžující potkat se s někým, kdo vás skutečně vnímá, nesoudí vás a navíc rozumí tomu, co říkáte. Oba navíc máme ochotu se vyvíjet a jít do hloubky. Můžeme se tak oba přirozeně měnit a to zákonitě oživuje náš vztah. Michal je pro mě stále inspirací a zároveň se na něj můžu v každodenním životě spolehnout. Po jeho boku to můžu mít lehké, protože se doplňujeme a to, co by mě zatěžovalo, zastoupí on.

Prečo nie sú kompromisy nielen vo vzťahu v poriadku?

Michaela: Kompromis znamená, že ani jeden nemá to, co chtěl. Takže to z principu negeneruje výrazné zlepšení životního pocitu. Dvojici kompromis může tmelit hlavně v tom, že je to „spravedlivé“ a tím pádem, ani jeden zcela nedosáhl svého. Často se nás lidé ptají, zda se lze kompromisu vůbec vyhnout? Ano, je to možné, ale za předpokladu, že budeme dodržovat následující: Musíme mít jasno, že nikdy nepřistoupíme na nic, co je s námi v hrubém nesouladu, nebo nás dokonce poškozuje. Pozor zde jde mnoho lidí velmi často přes sebe.

Michal: Pak zbývají situace, ve kterých máme různé preference, ale není to pro nás zásadní otázka. Příklad: Moje žena miluje řezané květiny. Mě to příliš neoslovuje, protože v tom jak rychle zvadnou, tak mi to přijde jako neefektivní způsob, jak si přinášet radost. Ano v tomto se neshodneme. 

Ale když vidím, jakou radost to mé ženě přináší, jak se v našem domově cítí ještě lépe, tak v tom vnímám benefit i pro sebe. Takže ji rád květiny přinesu a nebudu rozporovat částku za řezané květiny v rodinném rozpočtu jako zbytnou. Toto řešení nevnímám jako něco, co musím obětovat. I přes to, že tato věc není můj šálek kávy, tak to mě něco přináší. Moje žena má dobrý pocit, který přináší do života dobrý pocit i mě. Důležité je, že zde vnímám benefit pro sebe, nikoli potlačení sebe. Na rozdíl od situace, kdy se v rámci kompromisu „domluvíme“ na tom, že bude rozumnější pořídit třeba i kvalitní květiny umělé. Jednorázová investice na jedné straně a uspokojená potřeba květin na druhé. Z toho ve výsledku dobrý pocit není.

Michaela: Kompromisy jsme zvyklí dělat na všech úrovních i ve fázi výběru životního partnera. Někdy si vybíráme partnera, který nám zcela nesedí a čekáme, že se to časem „doladí“. Očekáváme prosperující vztah, ale co můžeme ve výsledku čekat, když druhého nevnímáme jako tu jedničku v našem životě a on to na nějaké úrovni cítí. Buď dotyčný skutečně není „šálek vaší kávy“, nebo si potřebujeme dovolit pocítit to, že jste ze svého partnera nadšení. Někdy totiž v rámci postoje „ve vztahu je lepší mít na vrch“, raději dáváme partnerovi najevo, že nám není dost. Tím ovšem ochuzujeme sami sebe. 

Michal: To je totiž druhá stránka věci. Zjistit, že vlastně žádný kompromis v životě nedělám. Často bohužel kompromisy vyžadujeme (ať už vědomé, nebo podvědomé) touhy „bude po mém“, která je pro nás více, než dobrý životní pocit. Když nevyhovím druhému (i když já sám nemám silný odpor k dané věci, spíše jde o mocenské uplatnění mé vůle) tak vlastně nevyhovím sám sobě, a tím ochudím i sebe o dobrý pocit.

Z akého dôvodu podľa vás mnoho dnešných vzťahov nefunguje?

Michal: Rádi bychom asi slyšeli nějaké specifické důvody, které jsou charakteristické pro nové generace, ale ty důvody jsou stále stejné jako u našich rodičů a prarodičů. Jen k řešení vztahových problémů využíváme jiné možnosti, které nám současná doba umožňuje.

Hlavním důvodem nefunkčnosti na poli vztahů je to, že nevíme kdo jsme sami nebo si to nedovolíme a pak ani necítíme, kdo k nám ladí. 

Nejsme sami sebou a vztah mezi dvěma lidmi tak netvoří jen ti, které před sebou fyzicky vidíme. Do života páru vstupují preference našich rodičů, kamarádů, společnosti a všech autorit, s jejichž názory jsme se kdy ztotožnili. Když to zjednoduším, nejsme sami sebou a vytváříme spoustu nedorozumění a problémů, které bychom jinak neřešili.

Michaela: Ve vztahu více řešíme, jací bychom měli být a jak bychom to měli dělat, než co skutečně chceme a jaké jsou naše přirozené potřeby. Kdybychom se dokázali oprostit od vnějších tlaků, náš život a tím pádem i naše vztahy by se velmi zjednodušili. Je ovšem potřeba umět se v nánosech vnějších vlivů, které v sobě máme už od výchovy, zorientovat a dostat se k tomu, co jsou mé potřeby. Z tohoto důvodu píšeme naše knihy, které přinášejí vědomí zejména do této částí našich životů.

Často sa zo vzťahov vytráca iskra a spojenie, prečo nastáva tento proces?

Michaela: Těch příčin je více. Například pokud jiskra a touha na začátku vztahu byla postavená na tom, že to bylo nové a neokoukané, nebo kouzlo vztahu vytvářelo drama a nejistota – chce mě, nechce mě, rozvede se, nerozvede se… atd. To je přitažlivost dobývaného a nedostižného. Pokud touha ve vztahu stála na těchto základech je jasné, že vyprchá. Novost a nedostupnost v tomto příkladě (dost častém) byly náhražkami. Když tam není hlubší přitažlivost, není na čem stavět, na co navázat.

Michal: V dalších případech jsme se o sebe jednoduše přestali starat. Nejen na fyzické úrovni, která s tím často souvisí, ale i na ostatních úrovních. Možná jste se mohli potkat ve stavu, kdy jste oba žili své nezávislé životy, ve kterých jste měli kamarády, bavila vás vaše práce i koníčky, ale pak jste se začali postupně soustřeďovat jen jeden na druhého, případně na děti. 

Pro dobro vztahu jste začali utvářet kompromisy a uspokojení vašich osobních potřeb se stalo druhořadým.
Váš život tedy i vy jste ztratili jiskru, tím pádem i váš vztah. Vztah je totiž takový, jací jsou lidé, kteří ho utvářejí. My často uvažujeme opačně. Čekáme od vztahu, že rozsvítí naše životy. Přirozené jiskření v partnerském vztahu může nastat jen mezi dvěma jedinci, kteří takoví jsou – mají jiskru. Když mě baví můj život, mám chuť ho sdílet, jsem inspirací, mám živost, pak mám jiskru.

Prečo ľudia často namiesto toho, aby sa ponorili do vyliečenia svojho primárneho partnerského vzťahu, hľadajú únik v paralelnom vzťahu?

Michaela: Paralelní vztah není jen únik. Může být i velkou inspirací pro stávající vztah. To, co mě zvnějšku přitahuje více, než je doma, poukazuje na kvalitu, která mi v životě chybí. Kterou nežiji. Je to v zásadě o tom, že nejsme zvyklí pracovat sami se sebou a umět číst tyto zprávy z okolního života. To předpokládá určitou úroveň vědomí společnosti. Na jednu stranu nám radí mnoho psychologů a vztahových specialistů, kteří sami mají ve vztazích problém nebo žijí single, na druhé cítím a vidím, že část naší populace se velmi rychle vyvíjí a je otevřená novým přístupům k životu.

Michal: Současným trendem na zlepšení současného vztahu jsou různá doporučení, jak bychom měli více pečovat o tento vztah a dát také více pozornosti partnerovi. To ovšem v důsledku nenese dlouhodobé dobré výsledky, protože tak se ještě více vzdalujeme péči o sebe. Pak mnoho lidí nevidí jinou cestu než paralelní vztah. Následně nám pak mimopartnerské vztahy pomáhají přežít ty stávající a jsou jakýmsi únikem nebo spíše součástí naší reality. Jedná se o široké téma, proto jsme mu věnovali velký prostor v knize Zrozeni k propojení.

Napísali ste spoločne s Michaelou dve knihy: Zmysluplné vzťahy a Zrodení k prepojeniu. Aké je ich posolstvo?

Michaela: Naše knihy umožňují začít nahlížet zcela novým a osvobozujícím způsobem na svůj život a své možnosti, jak jako jedinec mohu spravovat svůj osobní život v rámci většího celku. Zvědomujeme postoje, které nás v životech znesvobodňují, a kterých si buď vůbec nejsme vědomi, nebo nevíme, jak je změnit.

Michal: Věnujeme se oblasti vztahů. Jako člověk totiž utváříme vztahy úplně se vším co nás obklopuje – s lidmi, věcmi, s místem našeho bydliště, se zvířaty, rostlinami, naší planetou. Náš výsledný životní pocit je přirozeným vyústěním toho, jaké vztahy v životě utváříme. Proto se naše první kniha jmenuje Smysluplné vztahy. Kniha Zrozeni k propojení není jen o vztahu mezi mužem a ženou, ale o propojení a smíření mužsko ženských částí v nás samých. S tím souvisí i svobodná tvorba svého vlastního života. Jsme zrozeni k propojení sami se sebou.

Veľmi ma zaujali terapeutické karty, ako sa s nimi pracuje?

Pro možnost rychlejšího zvědomění příčin současné životní situace jsme ke knize Zrozeni k propojení vytvořili sadu terapeutických karet, které umožní detekovat aktuální téma. Tedy to, čemu je třeba se věnovat „právě teď“. Tyto karty také mohou pomoci najít postoj, jaký máte k aktuálnímu tématu či situaci zaujmout. 

Ako by ste definovali funkčný vzťah, aké aspekty by v ňom mali byť prítomné?

Michaela: Jednoduše jde o to, aby nám v něm bylo dobře. To znamená, že cítíme, že nás partnerství stále obohacuje a skrze vztah s druhým rosteme. Prostě nám dává smysl dál v něm zůstávat. To předpokládá tvořit partnerství s člověkem, který je s námi a ve vztahu k našim životním záměrům kompatibilní. Zároveň my sami musíme být ochotni utvářet svůj život tak, abychom byli pro druhého takovým partnerem. Nelze očekávat šťastné a naplněné partnerství, pokud my sami nejsme ochotni starat se o sebe a svůj dobrý pocit i v dalších oblastech našeho života. Jak už jsme řekli: Partnerství je takové, jací jsou lidé, kteří ho tvoří.

Michal: Partnerský vztah by tu neměl být od toho, aby naplňovat to, co si člověk není schopný dát sám. Je pouze přirozeným vyústěním interakce dvou jedinců, kteří nějakým způsobem prožívají svůj život. Naše vztahy mají velkou a důležitou funkci, aby nám do života přinášeli pocit a tím pádem zkušenost. Jen jen na nás jaké preference máme. Pak je jedno s kým jste a jak se chová, pokud je to v souladu s vámi. Když vás na nějaké úrovni uspokojuje být s „psychopatem“ a cítite se být díky tomu „morálně na výši“, tak ok. Nelze proti tomu nic namítat. Jen si toho buďte vědomi. Vztah je takový, jaký očekáváme, že bude. Někdy jsou naše záměry nevědomé, bohužel. Ale vždy máme to, co chceme. Pokud někdo tvrdí, že mu jde v životě především o dobrý pocit a zároveň se podle toho nechová a nevybírá si podle toho to, co ho obklopuje, pak je zde něco v rozporu. Mnohdy jsme toa tak chtěli, ale nyní už jedeme v něčem automaticky. Máme volbu to změnit.

Súvisí hojnosť s kvalitou vzťahu k sebe samému a so schopnosťou otvoriť sa v partnerstve mužskému a ženskému aspektu?

Michaela: Hojnost vychází z toho, že si dovolím prožívat naplno svůj životní potenciál. V této plnosti se cítím být smysluplnou součástí života. K pocitu hojnosti člověka patří i radost ze správy svého života a utváření směru, kam se můj život ubírá. Ke správě svého života samozřejmě potřebujeme mít v sobě v rovnováze mužský i ženský princip.

Michal: Skrze ženský prociťujeme náš cíl, tedy víme jaký pocit nám daná věc (situace) má přinést a mužský princip tento cíl záměruje, koncentruje na něj životní sílu. Ve spolupráci s pocitem může člověk zažívat uvolnění na této cestě, o které ví, že je podle něj. Spolupráce mužského a ženského principu na této cestě je podmínkou. Pocit hojnosti je jejím přirozeným vyústěním.

Keby ste mohli zmeniť jednu vec vo svojom živote, čo by to bolo?

Michaela: Uvědomit si to vše, co dnes vím, daleko dříve. Ale to je nemožné, protože bez této dlouhé životní cesty, by tato zkušenost, a z ní vyplývající životní moudrost, nebyla. Přála bych si tedy zpětně alespoň si svoji téměř padesátiletou cestu více užít a míň se při ní trápit. Ale ani to nejde:) „Kdyby“ je lidský konstrukt. Mnohokrát jsem při svých procesech měla možnost vrátit se do minulosti a znovu prožít to, jak jsem se tenkrát cítila. Vždy jsme došla k tomu samému. Ve svém tehdejším stavu vědomí jsem nikdy nemohla udělat jinou volbu, než jsem udělala. Neexistuje chyba, vina, ale pouze zkušenost, která byla potřebná více, než cokoli jiného. Můžete mnoho věcí vědět, ale stejně nic nenahradí aspoň krátký prožitek.

Michal: Nic. Jak bych mohl zpětně měnit věci ve svém životě? Rádi se zabýváme těmito myšlenkami: Kdybych mohl v životě něco udělat jinak,,, Proč já jsem tenkrát udělal to a nebo ono…. Zabýváme se tím, i když to nic nepřináší a jen nás to odvádí od toho, co skutečně mohu TEĎ udělat pro svůj život, abych ho mohl prožívat jinak. Toto spekulativní rýpání se v minulosti vyjadřuje často jen neochotu opravdu něco změnit. Ano, pohled zpět do minulosti je potřebný, ale je důležité nahlížet na minulost jako na soubor zkušeností, díky kterým jsem se dostal do přítomného stavu. Klíčová je ochota připustit si, jaký životní pocit z toho mám teď a proměnit zkušenost v poučení, v moudrost. Právě díky uvědomění si projitých zkušeností mohu začít dělat věci ve svém životě jinak. Když mám ochotu pravdivě cítit v čem žiji, tak mohu dobře utvářet svůj životní záměr i do budoucna. Mohu vědět, jaký pocit chci žít na poli vztahů, práce, bydlení atd.

Ako udržiavať živé všetky aspekty partnerského vzťahu – milenecký, rodičovský a priateľský? Je možné stretnúť sa na všetkých úrovniach?

Michal: Máme potenciál zažívat dobrý pocit ve všech oblastech našeho života. Ne ovšem stále. Někdy se cítíme lépe v určité oblasti a v jiné hůře. A stále se to mění. Život v nás si tak sám vytváří kontrast. Když zažíváme horší pocit, o to více posléze oceníme ten lepší.

Michaela: Proto se také život rozvíjí „nerovnoměrně“. Ve skokových posunech. Pořád se tak máme na co se těšit. Ulevilo by se nám, kdybychom se vzdali touhy mít to pěkné napořád a ve všech oblastech. Tento postoj nám často neumožnuje dostatečně se soustředit a ocenit tu oblast, kde se nám něčeho dostává právě teď.

Ako by ste definovali rolu muža v dnešnom svete? Ako vnímate ženu?

Michaela: Tato otázka trošku tlačí k hodnocení současného stavu a definování škatulek mužské, ženské. Obě pohlaví v sobě mají zastoupeno obojí – v různých poměrech. Co jedinec, to originální poměr. Ve svých tělech můžeme zažívat mnohem větší spektrum zkušeností, než tomu bylo v posledních tisíciletích. Je jen na nás, jestli toho využijeme a osvobodíme svůj poteciál člověka v těle muže a ženy, který je širší než nás věky oddělenosti a rozdělování na mužské a ženské, učili.

Michal: Ano, bytosti v mužských tělech, inklinují více k prožívání jiných kvalit, než bytosti v ženských tělech. Ale definování těchto kvalit příliš svádí k zevšeobecňování a k postoji – takový bych měl (měla) být. Zkoumejme spíše to, co já sem, co mě dělá radost, kdo nebo co mě přitahuje. Obracejme se spíše do sebe, než abychom hledali vzory a předlohy k tomu, jaký bych měl být.

Čo by ste poradili človeku, ktorý sa chce vydať na cestu skutočnej sebalásky a sebapoznania, aké by mali byť jeho prvé kroky? Ako sa začať mať rád? (Také jednoduché a pritom niekedy také náročné. ☺)

Michal: Pokud takový člověk, jak se dá předpokládat, není spokojen se svým životem, pak by jeho první a zásadní rozhodnutí mělo být: lépe se o sebe postarat. Spolu s tím souvisí i uvědomění si, že správu svého života má ve svých rukou. Já mohu změnit věci ve svém životě, případně svůj postoj k nim. Naopak nemohu měnit nic v životech druhých, pokud s tím oni nebudou v souladu. Takže znovu zdůrazňuji, je třeba být v sobě v souladu s tím, že chci věci začít dělat jinak. Proste se rozhodnout upřednostit sám sebe se svými potřebami a zároveň být ochotný pro to něco udělat v realitě svého života.

Michaela: Ona totiž tak často zmiňovaná „nesebeláska“ je mnohdy jen výmluvou, přikrývající fakt, že nejsme ochotni postarat se sami o sebe. Naopak trváme na tom, že to má přijít od druhých, ze kterých chceme různými cestami „vytlačit“ to, aby se o nás postarali. S tím souvisí postoj: „oni mi nedali, život není podle mě a já tím pádem neumím a nemohu“. Mohu! Je jen otázka zda chci změnit postoj k sobě a životu. Právě o těchto věcech píšeme podrobněji v našich knihách.

Máte rozpracované nejaké nové projekty a plány do budúcnosti, o ktoré sa môžete a chcete s nami podeliť? ☺

Michal: V posledních letech jsme napsali velmi úspěšnou knihu Smysluplné vztahy, které se za tři roky prodalo již více než 50 000 kusů. Před Vánoci loňského roku jsme uvedli na trh naši další knihu Zrozeni k propojení. I ta se záhy stala velmi úspěšnou a poptávanou. Protože jsme sami sobě nejen vydavateli, ale i prodejci a distributory – knihy prodáváme přes náš e-shop, tak mnoho času věnujeme i činnostem s těmito aktivitami spojenými. Obohacuje nás být tak v přímém styku s našimi čtenáři. Já nadále, byť omezeně, poskytuji soukromá sezení.

Michaela: Samozřejmě pracujeme i na tvorbě nových knih a online programů. Zpracováváme nová témata, se kterými se v životě setkáváme. Stále zůstáváme badateli na poli vztahů. Ty utváříme se vším, co nás obklopuje a témat, inspirace je tedy stále mnoho. Pro nás je to teď vědomého utváření hojnosti v životě člověka. Letos si stavíme nový dům, proto je nám také blízké téma utváření domova zcela novým způsobem.

www.mmbartosovi.cz
 

Z celého srdca ďakujeme za rozhovor
Katarína Koledzai

Tags: No tags

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *